Starověk a středověk
Kde přesně sokolnictví vzniklo, není přesně známo. Domníváme se však, že sokolnictví vzniklo někde ve stepích jižní Asie, kde byly pro jeho vznik výborné podmínky, ke kterým neodmyslitelně patří otevřená krajina středoasijských stepů. To dokládá i několik pramenů z doby druhého tisíciletí před n. l., které se nalezly v Indii a Íránu. Až do dnešních dnů se téměř v původní podobě zachovalo sokolnictví v Kirgizii; v ostatních zemích se stalo sokolnictví zábavou šlechticů a panovníků.
O používání sokolnictví v období antického Řecka a Říma se žádné prameny nezmiňují, existuje jen stručná zmínka o pokusu syna císaře Avita o zavedení sokolnictví v Římě, který však neuspěl. Do střední Evropy proniklo sokolnictví prokazatelně na konci 4. st. n. l. a od poliviny prvního tisíciletí existují právní předpisy, které lov a nakládání s dravci upravovaly a byly jimi krutě trestány krádeže sokolnických dravců. Od 6. st. je pomalu sokolnictví zaváděno ve všech vyspělích evropských zemích, především na dvorech vyšší šlechty, kde sloužilo k zábavě. U nižší vrstvy obyvatel bylo sokolnictví využíváno jako zdroj potravy.
V 10 st. bylo už sokolnictví rozšířeno ve všech evropských, asijských a severoafrických zemích a chovy dravců (především sokolů) se staly samozřejmostí panovnických dvorů. Sokolnictví ve středověku, zejména v tom ranném, hrálo významnou politickou i ekonomickou roli a zanechalo výrazné stopy v různých národních kulturách (pověsti, legendy, poezie, výtvarné umění). Dravci vhodní pro sokolnictví začali být předmětem obchodování a rostla po nich značná poptávka. K významnému rozvoji sokolnictví došlo také za období křížových výprav, kdy se zjistilo mnoho užitečných informací, např. použití čepiček k zastínění dravce.
Lov s dravci představoval až do 17. století významnou součást loveckých způsobů obyvatel v celé střední a západní Evropě. V souladu s tehdejším právem byli však sokolníci téměř výlučně panovníci a šlechta. V 18. století však dochází k prudkému úpadku sokolnictví, díky zdokonalování střelných zbraní používaných k lovu a vzrůstající oblibou parforsních honů. Úpad sokolnictví byl také dán celospolečenským vývojem a postupným zánikem feudalismu.
Dravci používaní v sokolnictví se krmí podle aktivity, která je spojena reprodukčním cyklem. Ke krmení se používají uměle chovaní potkani, křepelky, holubi, kuřata a králíci, někdy i jiná zvířata. Sokolnictví je zvláštní způsob lovu, pomocí vycvičených dravců, především sokolů, jestřábů a orlů. Jedná se o tradiční oblast lovectví, která používá své vlastní metody, úlovky a filozofii. Člověk, který tuto činnost vykonává se nazývá sokolník.Krmení
